Scan barcode
litreadingchick's review against another edition
4.0
Highly Addictive!
This has been my favorite book in the series so far. Can’t wait to read the last in the series and see the mini series on HBO!
This has been my favorite book in the series so far. Can’t wait to read the last in the series and see the mini series on HBO!
bradleyfrederick's review against another edition
5.0
This is truly the most dramatic novel I’ve ever read. Elena Ferrante pushes the reader into the most unexpected vulnerable situations, and yet you still seem to know exactly what is about to happen. I have yet to read the conclusion to her Neapolitan Series, but I do know that I will always cherish this novel for its revealing and at times vulgar way of expressing the change in masculine and feminine values.
pankaplan's review against another edition
2.0
Promarněná šance Eleny Ferrante
Jedním z taháků letošního podzimního Velkého knižního čtvrtku je kniha Eleny Ferrante Geniální přítelkyně 3 - Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou. Tato slavná tetralogie si stačila získat místo v srdcích českých čtenářek a čtenářů, kteří čekají, jak dopadne příběh Eleny Grecové a Raffaelly Cerullové (řečené Liny). Po třetím díle se u mě dostavil silný pocit rozčarování. A především o něm bude tato recenze.
Atraktivní kulisy Itálie 2. poloviny 20. století, kulisy Neapole a kulisy dramatické doby slibují velký příběh a velká témata. Jak se s touto dobou a s tímto místem srovnají ženy, které nejsou tradičními literárními (či filmovými) hrdinkami? Ženská optika bylo to, co jsem si od této knihy sliboval nejvíc. Jenže Elena Ferrante tuto šanci promarnila.
Ten ženský příběh dvou přítelkyň, které se milují i nesnášejí zároveň, které se k sobě přibližují i od sebe odtahují v pravidelných intervalech, ten zůstává i po třetím díle zajímavý. Ale sám o sobě není nic, za co by stálo nespat do rána. Je to v podstatě jen další ženský motiv, byť je napsaný dobře, se silným citem pro detail a napsaný tak, že vás zajímá obsah další stránky.
Jenže to je celé. Pokud vám to stačí, přidejte si k souhrnnému hodnocení dvě hvězdičky, protože tato linka je napsaná opravdu bravurně. Jenže od velkého italského románu, notabene psaného z pohledu žen, jsem čekal přesah. Čekal jsem, že tam bude souvislost s revolučním hnutím, že tam prostě budou další motivy a další linky. O to víc, když je autorka naznačuje a jako čtenář díky tomu čekáte, že v těch naznačených cestičkách bude pokračovat.
Pravděpodobně i já dočtu poslední díl tetralogie, který vyjde v polovině března příštího roku (možná opět v rámci Velkého knižního čtvrtku, který bývá v březnu). Je možné, že poslední díl přidá příběhu to, co v něm zatím nevidím a co mi tak citelně chybí. Pro úplnost se sluší dodat, že překlad Geniální přítelkyně má „na triku“ Alice Flemrová, která odvedla skvělou práci.
Hodnocení: 45%
Jedním z taháků letošního podzimního Velkého knižního čtvrtku je kniha Eleny Ferrante Geniální přítelkyně 3 - Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou. Tato slavná tetralogie si stačila získat místo v srdcích českých čtenářek a čtenářů, kteří čekají, jak dopadne příběh Eleny Grecové a Raffaelly Cerullové (řečené Liny). Po třetím díle se u mě dostavil silný pocit rozčarování. A především o něm bude tato recenze.
Atraktivní kulisy Itálie 2. poloviny 20. století, kulisy Neapole a kulisy dramatické doby slibují velký příběh a velká témata. Jak se s touto dobou a s tímto místem srovnají ženy, které nejsou tradičními literárními (či filmovými) hrdinkami? Ženská optika bylo to, co jsem si od této knihy sliboval nejvíc. Jenže Elena Ferrante tuto šanci promarnila.
Ten ženský příběh dvou přítelkyň, které se milují i nesnášejí zároveň, které se k sobě přibližují i od sebe odtahují v pravidelných intervalech, ten zůstává i po třetím díle zajímavý. Ale sám o sobě není nic, za co by stálo nespat do rána. Je to v podstatě jen další ženský motiv, byť je napsaný dobře, se silným citem pro detail a napsaný tak, že vás zajímá obsah další stránky.
Jenže to je celé. Pokud vám to stačí, přidejte si k souhrnnému hodnocení dvě hvězdičky, protože tato linka je napsaná opravdu bravurně. Jenže od velkého italského románu, notabene psaného z pohledu žen, jsem čekal přesah. Čekal jsem, že tam bude souvislost s revolučním hnutím, že tam prostě budou další motivy a další linky. O to víc, když je autorka naznačuje a jako čtenář díky tomu čekáte, že v těch naznačených cestičkách bude pokračovat.
Pravděpodobně i já dočtu poslední díl tetralogie, který vyjde v polovině března příštího roku (možná opět v rámci Velkého knižního čtvrtku, který bývá v březnu). Je možné, že poslední díl přidá příběhu to, co v něm zatím nevidím a co mi tak citelně chybí. Pro úplnost se sluší dodat, že překlad Geniální přítelkyně má „na triku“ Alice Flemrová, která odvedla skvělou práci.
Hodnocení: 45%
melissarochelle's review against another edition
4.0
I just can't with these books. They are so good. The characters are so real. It's like reading a soap opera but in the best way possible. I mean, I want to yell at these characters:
Spoiler
WHY ELENA?! WHY WOULD YOU DO THAT? WHAT ABOUT YOUR GIRLS? HE'S NOT GOOD! HE'S BAD! THIS IS HIS M.O.m4r1ann333's review against another edition
5.0
je refuse de croire que ce ne soit pas un texte entièrement autobiographique !! c’est impossible d’écrire des scènes aussi vivantes et personnelles !! personnes ne peut inventer autant de sensations, de sentiments… argh j’aime elena ferrante de tout mon coeur
nancypolo's review against another edition
5.0
I primi due libri Napoletane di Elena Ferrante mi colpirono più di ogni altra storia che io abbia inghiottito. Storie ci nutriscono in una maniera che capiamo solo nel interiore del nostro essere, fuori la ragione di carne, ossa e pelle. Sapendo in anticipo che nel terzo libro Lenù avrebbe lasciato le sue figlie, ho perso completamente la voglia di leggere. Mi sembrava impossibile che una mamma avrebbe potuto tagliare il legame (secondo a la mia esperienza) indispensabile per una donna. Solo dopo più di anno ho potuto tornare a leggere. Questo libro, non solo mi ha ritirato dentro l'entropia assuefante di Lila e Lenù, ma anche dentro l'esperienza travolgente del amore illecito-- una forza che non ti lascia alcuna pace finché non ti arrendi. Alla fine, però, ci lascia, come sempre la Ferrante-- con la delusione che sfida qualsiasi speranza di credere nelle favole. Ci resta un filo irrististible da tirare che minaccia di disfare ogni speranza di contentezza immaginabile. Turbolenza sotto l'aeroplano di gioia non si può ignorare. Sono rimasta incantata e non vedo l'ora di continuare.
The first two Neapolitan books by Elena Ferrante hit me more than any other story I have consumed. Stories nourish us in a way that we understand only in the interior of our being, outside the logic of the bone, flesh and skin. Knowing that in the third book Lenù would leave her daughters, I completely lost the will to read. It seemed impossible that a mother could cut a tie essential for any woman (from my experience). Only after more than a year could I read again. This book not only pulled me back into the addictive entropy of Lila and Lenù, but also into the overwhelming experience of illicit love - a force that leaves you no peace until you surrender. In the end, however, Ferrante leaves us as always - with a disappointment that challenges any hope of believing in fables. There remains an irrististible thread to pull that threatens to unravel any hope of contentment imaginable. Turbulence under the airplane of joy can not be ignored. I am enchanted and can not wait to continue.
The first two Neapolitan books by Elena Ferrante hit me more than any other story I have consumed. Stories nourish us in a way that we understand only in the interior of our being, outside the logic of the bone, flesh and skin. Knowing that in the third book Lenù would leave her daughters, I completely lost the will to read. It seemed impossible that a mother could cut a tie essential for any woman (from my experience). Only after more than a year could I read again. This book not only pulled me back into the addictive entropy of Lila and Lenù, but also into the overwhelming experience of illicit love - a force that leaves you no peace until you surrender. In the end, however, Ferrante leaves us as always - with a disappointment that challenges any hope of believing in fables. There remains an irrististible thread to pull that threatens to unravel any hope of contentment imaginable. Turbulence under the airplane of joy can not be ignored. I am enchanted and can not wait to continue.