The design and UX isn't done, Rob and Abbie, okkurrrr! 😌
A review by bill369
Smyčcový kvartet by Virginia Woolf
32 (Odkaz))
Prolétl očima další stránky plné drobných malicherností, bezvýznamných, šťastných, každodenních malicherností, ze kterých se skládal její život.
38 (Nenapsaný román)
„Ať vezmete cokoli,“ pokračovala jsem, „narození, úmrtí, sňatky, zprávy soudu, zvyky ptáků, Leonarda da Vinci, vraždu v Sandhillu, vysoké platy a životní náklady – ach, cokoli si vzpomenete,“ opakovala jsem „všechno najdete v Timesech!“
44 (Nenapsaný román)
Slova mají smysl; možná je pronesl ten starý pán s kníry — ne, ne, on ve skutečnosti nepromluvil; všechno však má nějaký smysl — reklamní tabule opřené o dveře — jména nad výlohami obchodů — červené ovoce v koších — hlavy žen v kadeřnictví — to všechno říká: „Minnie Marshová!“
82 (Nové šaty)
Všichni jsme jen mouchy snažící se vyškrábat přes okraj talířku, pomyslela si Mabel a v duchu si tu větu opakovala, jako by se křižovala, jako by se pokoušela vyslovit kouzelné zaklínadlo, aby přehlušila svou bolest, aby učinila své utrpení snesitelné.
102 (Spojeni a odloučeni)
Jako to bylo pošetilé! Úplně pošetilé a nemožné. Ale kdy by měl být člověk pošetilý, ne-li teď, kdy mu je čtyřicet a dívá se na oblohu, která i z těch nejmoudřejších dělá úplné hlupáky — pouhá stébla slámy — a z ní a pana Serla atomy, zrnka písku, stojící zde u okna salónu paní Dallowayové, a z jejich životů se ve svitu měsíce stávají kratičké hmyzí životy, uměrně nedůležité.
114 (Skvrna na zdi)
Strom venku za oknem zlehounka klepe na okenní tabuli… Chce se mi přemýšlet klidně, nevrzušeně, prostorně, abych nikdy nebyla vyrušena, abych nemusela vstát z křesla a mohla přecházet z jedné věci na druhou bez jakéhokoli pocitu nepřátelství nebo překážky. Chce se mi klesat stále hlouběji, dál od povrchu a jeho tvrdých jednotlivých skutečností. Abych se nějak ustálila, zachytím první myšlenku, která mi prolétne myslí…
Prolétl očima další stránky plné drobných malicherností, bezvýznamných, šťastných, každodenních malicherností, ze kterých se skládal její život.
38 (Nenapsaný román)
„Ať vezmete cokoli,“ pokračovala jsem, „narození, úmrtí, sňatky, zprávy soudu, zvyky ptáků, Leonarda da Vinci, vraždu v Sandhillu, vysoké platy a životní náklady – ach, cokoli si vzpomenete,“ opakovala jsem „všechno najdete v Timesech!“
44 (Nenapsaný román)
Slova mají smysl; možná je pronesl ten starý pán s kníry — ne, ne, on ve skutečnosti nepromluvil; všechno však má nějaký smysl — reklamní tabule opřené o dveře — jména nad výlohami obchodů — červené ovoce v koších — hlavy žen v kadeřnictví — to všechno říká: „Minnie Marshová!“
82 (Nové šaty)
Všichni jsme jen mouchy snažící se vyškrábat přes okraj talířku, pomyslela si Mabel a v duchu si tu větu opakovala, jako by se křižovala, jako by se pokoušela vyslovit kouzelné zaklínadlo, aby přehlušila svou bolest, aby učinila své utrpení snesitelné.
102 (Spojeni a odloučeni)
Jako to bylo pošetilé! Úplně pošetilé a nemožné. Ale kdy by měl být člověk pošetilý, ne-li teď, kdy mu je čtyřicet a dívá se na oblohu, která i z těch nejmoudřejších dělá úplné hlupáky — pouhá stébla slámy — a z ní a pana Serla atomy, zrnka písku, stojící zde u okna salónu paní Dallowayové, a z jejich životů se ve svitu měsíce stávají kratičké hmyzí životy, uměrně nedůležité.
114 (Skvrna na zdi)
Strom venku za oknem zlehounka klepe na okenní tabuli… Chce se mi přemýšlet klidně, nevrzušeně, prostorně, abych nikdy nebyla vyrušena, abych nemusela vstát z křesla a mohla přecházet z jedné věci na druhou bez jakéhokoli pocitu nepřátelství nebo překážky. Chce se mi klesat stále hlouběji, dál od povrchu a jeho tvrdých jednotlivých skutečností. Abych se nějak ustálila, zachytím první myšlenku, která mi prolétne myslí…