Scan barcode
A review by jitka_c
Rozhovory s přáteli by Sally Rooney, Radka Šmahelová
3.0
Hele, já nevím. Mělo to hrozně moc dobrých charakteristik, ale že by mě to sesadilo ze židle, to se úplně říct nedá. Trochu si myslím, že by kniha dostala o hvězdičku víc, kdybych na ni narazila prostě náhodou. Takhle jsem si ji cíleně vybrala na základě nadšených ohlasů a moje očekávání byly asi trochu jinde.
Co musím ocenit je práce s charaktery postav. Ti papíroví lidi jsou fakt jak živí. Autorce se podařilo vystihnout komplexnost lidské povahy, včetně takových těch malých postojových nesourodostí, které jsou v každém z nás. Ani jeden z charakterů není "jednoduchý" a "na první pohled odhadnutelný" a v té mnohovrstevnatosti jsem jako čtenářka občas viděla probleskovat samu sebe, svoje myšlenky, svoje chyby, svoje úvahy o světě. Tohle mě bavilo.
Zvlášť "on the point" pro mě byl kontrast mezi postojovým odporem k materiálnu, penězům a boháčům v souvislosti s vyjadřovanou potřebou pohodlí. Tuhle fázi jsem na vejšce měla taky (a vlastně ji mám trochu doteď).
Nicméně teď k tomu, co mi zas až tak nesedlo: děj. Chápu, je to trochu víc pocitovka než dějovka, ale i tak mi přišlo, že se události v knize hrozně táhnou, všichni se ve všem neskutečně plácají, sem tam pronáší dlouhý uvědomělý proslovy ale vlastně se nic moc neděje. Mně to vlastně normálně až tak nevadí, ale přijde mi, že na to, jaký témata se v knize řešily, to na mě vlastně emočně nemělo žádnej velkej dopad. Měla jsem pocit, jako bych četla příběh, který už jsem v různých variacích slyšela/viděla posté, bez nějakých zásadně nových prvků.
Možná je to tím, že hlavní hrdinka je (z pochopitelných důvodů) emočně plochá a spíš si tak vlaje světem, než aby za sebe nějak zvlášť přebírala zodpovědnost. Takže pak má člověk tendenci tak nějak vlát s ní a vlastně se moc emočně neangažovat. Nevím.
Každopádně i přes ty 3* to není poslední knížka, co si od autorky přečtu - nepíše blbě, to se jí zas musí nechat :)
Co musím ocenit je práce s charaktery postav. Ti papíroví lidi jsou fakt jak živí. Autorce se podařilo vystihnout komplexnost lidské povahy, včetně takových těch malých postojových nesourodostí, které jsou v každém z nás. Ani jeden z charakterů není "jednoduchý" a "na první pohled odhadnutelný" a v té mnohovrstevnatosti jsem jako čtenářka občas viděla probleskovat samu sebe, svoje myšlenky, svoje chyby, svoje úvahy o světě. Tohle mě bavilo.
Zvlášť "on the point" pro mě byl kontrast mezi postojovým odporem k materiálnu, penězům a boháčům v souvislosti s vyjadřovanou potřebou pohodlí. Tuhle fázi jsem na vejšce měla taky (a vlastně ji mám trochu doteď).
Nicméně teď k tomu, co mi zas až tak nesedlo: děj. Chápu, je to trochu víc pocitovka než dějovka, ale i tak mi přišlo, že se události v knize hrozně táhnou, všichni se ve všem neskutečně plácají, sem tam pronáší dlouhý uvědomělý proslovy ale vlastně se nic moc neděje. Mně to vlastně normálně až tak nevadí, ale přijde mi, že na to, jaký témata se v knize řešily, to na mě vlastně emočně nemělo žádnej velkej dopad. Měla jsem pocit, jako bych četla příběh, který už jsem v různých variacích slyšela/viděla posté, bez nějakých zásadně nových prvků.
Možná je to tím, že hlavní hrdinka je (z pochopitelných důvodů) emočně plochá a spíš si tak vlaje světem, než aby za sebe nějak zvlášť přebírala zodpovědnost. Takže pak má člověk tendenci tak nějak vlát s ní a vlastně se moc emočně neangažovat. Nevím.
Každopádně i přes ty 3* to není poslední knížka, co si od autorky přečtu - nepíše blbě, to se jí zas musí nechat :)