A review by teri_dost
Mlčící fontány by Ruta Sepetys

2.0

[b:V šedých tónech|18000063|V šedých tónech|Ruta Sepetys|https://i.gr-assets.com/images/S/compressed.photo.goodreads.com/books/1369938753l/18000063._SY75_.jpg|10870318] se mi vlastně líbilo a když jsem viděla, že autorka má knížku o Španělsku za vlády Franca, věděla jsem, že si tu knížku musím přečíst. A vážně jsem se těšila.
Bohužel mě kniha zklamala, a to i přes to že začátek byl slibný...
Problémů tu je hned několik:
1) Postavy - Ruta dává prostor několika postavám a je škoda, že pořádný prostor dostane jen Ana a Daniel, i když jsou tam mnohem zajímavější postavy (Julie, Puri, Rafa...)
2) Musím přiznat, že o tom, že se ve Španělsku kradly děti, slyším prvně a určitě si o tom zjistím víc. Co mě trochu mrzí je to, že Ruta z toho udělala klišé.
Spoiler Fakt nechápu, proč Danielova adoptovaná sestra musela být neteří Any - úplně zbytečné, pro dokreslení příběhu to vůbec nebylo nutné.

3) Romantická linka- jasně, na začátku jsem Aně a Danielovi fandila, ale to se ztrácelo a Rutin, opět klišé, konec mě spíš zklamal.
Spoiler Jsou spolu měsíc, pak se skoro 20 let nevidí, čekají jeden na druhého a pak tu máme šťastný konec? Chvíli jsem si říkala, že čtu nějakou typickou YA knihu...

4) Tohle je možná spíš můj problém, ale celou knihu jsem měla pocit, že mi něco uniká a to u každé postavy a po dotčení mám asi tak milion otázek... nevím, jestli to Ruta tak zamýšlela, ale moc to nefunguje...
5) Délka kniha - já s dlouhými knihami problém nemám, ale musí se tam něco dít, tohle bylo takové zvláštní, na jednu stranu to působilo komplikovaně, ale vlastně je to jednoduchý klišé příběh, který se spojí až po těch 500 stranách.
6) Tohle už jsem naznačila, ale prostě mě mrzí, že se Ruta uchýlila ke klišé a to hlavně z důvodu, že to nebylo vůbec třeba. Ději to nijak nepomohlo a spíš to otevřelo asi milion otázek, na které Ruta stejně neodpověděla.