Scan barcode
A review by jitka_c
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých by Olga Tokarczuk
3.0
Olga Tokarczuk mi kdysi hrozně sedla do noty svým románem Běguni a tak jsem se nemohla dočkat, až si od ní přečtu něco dalšího. Tak jsem si hned po dočtení Běgunů koupila tuhle ekologickou detektivku, abych ji pak několik let sušila v knihovně. Typický.
Ale letos konečně přišel její čas :)
Kniha vypráví o podivných vraždách, které narušují klid v jinak vcelku nehybném polsko-českém pohraničí. Na příběh nazíráme očima do jisté míry nespolehlivé vypravěčky, která v dané oblasti žije a neustále revoltuje proti světu, který se jí zdá pokřivený a amorální. Ponořena do astrologie a hlubokého spojení s přírodou a všemi živými bytostmi, poněkud excentricky zprostředkovává svůj pohled svět a jeho uspořádání. I nenadálá úmrtí ve svém okolí vnímá touto primárně enviromentalistickou optikou.
Bavil mě jazyk, využívání kapitálek i reference na Williama Blakea.
Přesto pro mě kniha v některých pasážích trochu ztrácela dech a musela jsem se ke čtení nutit. Vypravěčka mi chvílemi přišla posunutá za komfortní hranici vyšinutosti, ale zase ne tak daleko, aby to pro mě bylo samo o obě dostatečně zajímavé. A konec, byť mě překvapil, mě vlastně ve výsledku až tolik neoslovil.
Proto 3/5. Tokarczuk ale pořád drží díky svému zajímavému vypravěčskému stylu čestné místo v seznamu mých autorů a s ohledem na to, že jsem si v posledním měsíci stačila dokoupit další dvě její knihy, věřím, že svou pozici obhájí v další knize silněji.
Ale letos konečně přišel její čas :)
Kniha vypráví o podivných vraždách, které narušují klid v jinak vcelku nehybném polsko-českém pohraničí. Na příběh nazíráme očima do jisté míry nespolehlivé vypravěčky, která v dané oblasti žije a neustále revoltuje proti světu, který se jí zdá pokřivený a amorální. Ponořena do astrologie a hlubokého spojení s přírodou a všemi živými bytostmi, poněkud excentricky zprostředkovává svůj pohled svět a jeho uspořádání. I nenadálá úmrtí ve svém okolí vnímá touto primárně enviromentalistickou optikou.
Bavil mě jazyk, využívání kapitálek i reference na Williama Blakea.
Přesto pro mě kniha v některých pasážích trochu ztrácela dech a musela jsem se ke čtení nutit. Vypravěčka mi chvílemi přišla posunutá za komfortní hranici vyšinutosti, ale zase ne tak daleko, aby to pro mě bylo samo o obě dostatečně zajímavé. A konec, byť mě překvapil, mě vlastně ve výsledku až tolik neoslovil.
Proto 3/5. Tokarczuk ale pořád drží díky svému zajímavému vypravěčskému stylu čestné místo v seznamu mých autorů a s ohledem na to, že jsem si v posledním měsíci stačila dokoupit další dvě její knihy, věřím, že svou pozici obhájí v další knize silněji.