Scan barcode
mauryneiberg18's review against another edition
5.0
This is probably not the right short story collection. I listened to a recorded for Audible version. It’s really interesting to listen instead of read Woolf.
grunzy's review against another edition
3.0
Very poetic and some interesting food for thought. A unique and fluid read. Not what I was expecting, which was refreshing, though some sections were not my fancy.
aladyn's review against another edition
już się nie ekscytuje zeby zacząć to czytać
mcgbreads's review against another edition
2.0
Sólo leí la pequeña historia A Haunted House porque estaba en la biblioteca de mi reader y dije "¿por qué no?" y resulta que sólo era esa...
Tan corto que fue medio tonto leerlo, la verdad.
Tan corto que fue medio tonto leerlo, la verdad.
septimusmith's review against another edition
5.0
This was lovely, impressive, and kind of scary at some points.
bill369's review
32 (Odkaz))
Prolétl očima další stránky plné drobných malicherností, bezvýznamných, šťastných, každodenních malicherností, ze kterých se skládal její život.
38 (Nenapsaný román)
„Ať vezmete cokoli,“ pokračovala jsem, „narození, úmrtí, sňatky, zprávy soudu, zvyky ptáků, Leonarda da Vinci, vraždu v Sandhillu, vysoké platy a životní náklady – ach, cokoli si vzpomenete,“ opakovala jsem „všechno najdete v Timesech!“
44 (Nenapsaný román)
Slova mají smysl; možná je pronesl ten starý pán s kníry — ne, ne, on ve skutečnosti nepromluvil; všechno však má nějaký smysl — reklamní tabule opřené o dveře — jména nad výlohami obchodů — červené ovoce v koších — hlavy žen v kadeřnictví — to všechno říká: „Minnie Marshová!“
82 (Nové šaty)
Všichni jsme jen mouchy snažící se vyškrábat přes okraj talířku, pomyslela si Mabel a v duchu si tu větu opakovala, jako by se křižovala, jako by se pokoušela vyslovit kouzelné zaklínadlo, aby přehlušila svou bolest, aby učinila své utrpení snesitelné.
102 (Spojeni a odloučeni)
Jako to bylo pošetilé! Úplně pošetilé a nemožné. Ale kdy by měl být člověk pošetilý, ne-li teď, kdy mu je čtyřicet a dívá se na oblohu, která i z těch nejmoudřejších dělá úplné hlupáky — pouhá stébla slámy — a z ní a pana Serla atomy, zrnka písku, stojící zde u okna salónu paní Dallowayové, a z jejich životů se ve svitu měsíce stávají kratičké hmyzí životy, uměrně nedůležité.
114 (Skvrna na zdi)
Strom venku za oknem zlehounka klepe na okenní tabuli… Chce se mi přemýšlet klidně, nevrzušeně, prostorně, abych nikdy nebyla vyrušena, abych nemusela vstát z křesla a mohla přecházet z jedné věci na druhou bez jakéhokoli pocitu nepřátelství nebo překážky. Chce se mi klesat stále hlouběji, dál od povrchu a jeho tvrdých jednotlivých skutečností. Abych se nějak ustálila, zachytím první myšlenku, která mi prolétne myslí…
Prolétl očima další stránky plné drobných malicherností, bezvýznamných, šťastných, každodenních malicherností, ze kterých se skládal její život.
38 (Nenapsaný román)
„Ať vezmete cokoli,“ pokračovala jsem, „narození, úmrtí, sňatky, zprávy soudu, zvyky ptáků, Leonarda da Vinci, vraždu v Sandhillu, vysoké platy a životní náklady – ach, cokoli si vzpomenete,“ opakovala jsem „všechno najdete v Timesech!“
44 (Nenapsaný román)
Slova mají smysl; možná je pronesl ten starý pán s kníry — ne, ne, on ve skutečnosti nepromluvil; všechno však má nějaký smysl — reklamní tabule opřené o dveře — jména nad výlohami obchodů — červené ovoce v koších — hlavy žen v kadeřnictví — to všechno říká: „Minnie Marshová!“
82 (Nové šaty)
Všichni jsme jen mouchy snažící se vyškrábat přes okraj talířku, pomyslela si Mabel a v duchu si tu větu opakovala, jako by se křižovala, jako by se pokoušela vyslovit kouzelné zaklínadlo, aby přehlušila svou bolest, aby učinila své utrpení snesitelné.
102 (Spojeni a odloučeni)
Jako to bylo pošetilé! Úplně pošetilé a nemožné. Ale kdy by měl být člověk pošetilý, ne-li teď, kdy mu je čtyřicet a dívá se na oblohu, která i z těch nejmoudřejších dělá úplné hlupáky — pouhá stébla slámy — a z ní a pana Serla atomy, zrnka písku, stojící zde u okna salónu paní Dallowayové, a z jejich životů se ve svitu měsíce stávají kratičké hmyzí životy, uměrně nedůležité.
114 (Skvrna na zdi)
Strom venku za oknem zlehounka klepe na okenní tabuli… Chce se mi přemýšlet klidně, nevrzušeně, prostorně, abych nikdy nebyla vyrušena, abych nemusela vstát z křesla a mohla přecházet z jedné věci na druhou bez jakéhokoli pocitu nepřátelství nebo překážky. Chce se mi klesat stále hlouběji, dál od povrchu a jeho tvrdých jednotlivých skutečností. Abych se nějak ustálila, zachytím první myšlenku, která mi prolétne myslí…
misspalah's review against another edition
3.0
Man, I almost gave up in the middle of reading it. I know that Woolf is one of the prominent writers and her work is a piece of art. However, I barely can digest it. It was impenetrable to me. There are some stories that I could understand but some of it doesn't make any sense at all. However, her writing manner is distinctive and in such a subtle way. That one i can admit after reading this.
iwantjesstoannotateabookforme's review against another edition
reflective
fast-paced
- Plot- or character-driven? Character
4.5