Reviews
White Fever: A Journey to the Frozen Heart of Siberia by Antonia Lloyd-Jones, Jacek Hugo-Bader
kurwaczytaj's review against another edition
5.0
Jacka Hugo-Badera jsem zaregistroval, když napsal knihu Kolymské deníky, kde popsal svou výpravu po stopách ruských koncentráků, které ve své knize Kolymské povídky mistrně popsal Varlam Šalamov. Nicméně jsem si nejdříve přečetl tuto knihu, která v mnohém Kolymské deníky připomíná.
— Také zde se autor vypraví na odvážnou cestu Ruskem. V Moskvě si zakoupí slavný gazik (namísto sponzory nabízeného moderního offroadu v plné palbě, aby lépe zapadl mezi místní lidi). Nakonec tedy projede téměř celé Rusko od Moskvy až do Vladivostoku.
— Jelikož jde o již třetí vydání této knihy, je doplněna ještě spoustou dalších textů a reportáží i z Ukrajiny, Moldávie nebo Podněsteří, což je loutkový stát, úzká nudle, fungující tak trochu jako skanzen komunismu.
Kromě toho, že se reportáže odehrávají téměř po celém území bývalého SSSR, tak zde najdeme i části, které se liší i časem. hodně zajímavé jsou pasáže, které s věnují životu ruských hippies v dobách vlády komančů. Zcela novým poznatkem pro mne bylo to, jak hodně bylo mezi těmito lidmi rozšířena nitrožilní aplikace tvrdých drog, protože tak se členové této subkultury bránili proti tomu, aby byli ostatními obviněni ze spolupráce s režimem a KGB.
— Alarmující byly i ty části knihy, které se věnovaly tomu, jak hodně je v Rusku rozšířen AIDS a to, že vláda tento problém moc neřeší. Hodně drsné byly i pasáže o téměř genocidě, kterou mezi původními obyvateli Sibiře způsobuje kombinace alkoholu a mizerných životních vyhlídek. Odtud pochází i název knihy: Bílá horečka, což je hovorový výraz pro alkoholové delirijní stavy, kdy lidé v halucinacích způsobených alkoholem páchají vraždy, sebevraždy nebo utečou do tajgy, kde umrznou.
— Autor v knize popisuje opravdu mnoho zajímavých věcí: fungování sibiřských šamanů, život a nástrahy jezera/moře Bajkal, stráví nějaký čas mezi ruskými bezdomovci a díky rozhovoru s ruským filologem a archeologem Leo Klejnem popsal kastovní systém panující v ruských věznicích. Další hodně drsná a depresivní kapitola se věnuje životu v Moldávii, kde ukazuje fungování mafie obchodující s lidskými orgány a také dává prostor ženám, které se staly objetí obchodníků s bílým masem. Množství témat, které tato reportážní kniha popisuje je opravdu obrovský a rozmanitý a autor jde většinou dosti do hloubky a umí se přiblížit lidem s kterými mluví a o kterých píše.
— Jacek Hugo-Bader určitě patří k čelním představitelům skvělé polské reportážní školy a jeho styl psaní je opravdu svižný ale ne povrchní, velmi lidský ale přesto se dokáže na vše podívat kriticky a je s podivem, že to obrovské množství zajímavých faktů a lidských osudů dokáže podat tak, že se čtenář ani na kratičký okamžik nenudí. Rozhodně mohu doporučit. V češtině zatím tato kniha nevyšla ale u Absyntu již zmiňované Kolymské deníky vyšly ve slovenštině.
— Také zde se autor vypraví na odvážnou cestu Ruskem. V Moskvě si zakoupí slavný gazik (namísto sponzory nabízeného moderního offroadu v plné palbě, aby lépe zapadl mezi místní lidi). Nakonec tedy projede téměř celé Rusko od Moskvy až do Vladivostoku.
— Jelikož jde o již třetí vydání této knihy, je doplněna ještě spoustou dalších textů a reportáží i z Ukrajiny, Moldávie nebo Podněsteří, což je loutkový stát, úzká nudle, fungující tak trochu jako skanzen komunismu.
Kromě toho, že se reportáže odehrávají téměř po celém území bývalého SSSR, tak zde najdeme i části, které se liší i časem. hodně zajímavé jsou pasáže, které s věnují životu ruských hippies v dobách vlády komančů. Zcela novým poznatkem pro mne bylo to, jak hodně bylo mezi těmito lidmi rozšířena nitrožilní aplikace tvrdých drog, protože tak se členové této subkultury bránili proti tomu, aby byli ostatními obviněni ze spolupráce s režimem a KGB.
— Alarmující byly i ty části knihy, které se věnovaly tomu, jak hodně je v Rusku rozšířen AIDS a to, že vláda tento problém moc neřeší. Hodně drsné byly i pasáže o téměř genocidě, kterou mezi původními obyvateli Sibiře způsobuje kombinace alkoholu a mizerných životních vyhlídek. Odtud pochází i název knihy: Bílá horečka, což je hovorový výraz pro alkoholové delirijní stavy, kdy lidé v halucinacích způsobených alkoholem páchají vraždy, sebevraždy nebo utečou do tajgy, kde umrznou.
— Autor v knize popisuje opravdu mnoho zajímavých věcí: fungování sibiřských šamanů, život a nástrahy jezera/moře Bajkal, stráví nějaký čas mezi ruskými bezdomovci a díky rozhovoru s ruským filologem a archeologem Leo Klejnem popsal kastovní systém panující v ruských věznicích. Další hodně drsná a depresivní kapitola se věnuje životu v Moldávii, kde ukazuje fungování mafie obchodující s lidskými orgány a také dává prostor ženám, které se staly objetí obchodníků s bílým masem. Množství témat, které tato reportážní kniha popisuje je opravdu obrovský a rozmanitý a autor jde většinou dosti do hloubky a umí se přiblížit lidem s kterými mluví a o kterých píše.
— Jacek Hugo-Bader určitě patří k čelním představitelům skvělé polské reportážní školy a jeho styl psaní je opravdu svižný ale ne povrchní, velmi lidský ale přesto se dokáže na vše podívat kriticky a je s podivem, že to obrovské množství zajímavých faktů a lidských osudů dokáže podat tak, že se čtenář ani na kratičký okamžik nenudí. Rozhodně mohu doporučit. V češtině zatím tato kniha nevyšla ale u Absyntu již zmiňované Kolymské deníky vyšly ve slovenštině.
sandralensen's review
2.0
Not at all what it is marketed like. I expected to read a story about a journey though Siberia, but instead I got a very depressing picture about alcoholism in Russia. It was very interesting, just not what I was looking for.
asb95's review against another edition
5.0
menuda aventura de libro 10/10 delirando me he quedado yo
leonors's review against another edition
adventurous
challenging
informative
inspiring
reflective
medium-paced
4.75
Un reportage di viaggio travolgente, il cui focus sono le persone, più che i luoghi o le avventure del viaggiatore stesso, anche se Hugo-Bader ce ne regala alcune davvero impagabili.
Le storie delle persone intervistate, siano esse gli hippie moscoviti con le loro esperienze nei manicomi, i musicisti della scena underground, i sieropositivi, gli appartenenti a sette religiose, gli sciamani, le minoranze etniche martoriate dall’alcol e dalla febbre bianca e destinate ad estinguersi, o i senzatetto a cui dà un passaggio per strada, sono affascinanti e talvolta strazianti.
Ho qualche perplessità su alcune scelte linguistiche, non so se imputabili alla traduzione o all’originale (“Strega schifosa.” rivolto alla sciamana-psichiatra, pag. 293; “Ho voluto bene alla mia Lazik come si vuole bene a un bambino disabile” -???-, pag. 337), ma nel complesso è stata una lettura incredibile.
Un grande viaggio anche per il lettore, che ha la possibilità di scoprire un lato sconosciuto della Russia… senza assaggiare il gelo siberiano!
Le storie delle persone intervistate, siano esse gli hippie moscoviti con le loro esperienze nei manicomi, i musicisti della scena underground, i sieropositivi, gli appartenenti a sette religiose, gli sciamani, le minoranze etniche martoriate dall’alcol e dalla febbre bianca e destinate ad estinguersi, o i senzatetto a cui dà un passaggio per strada, sono affascinanti e talvolta strazianti.
Ho qualche perplessità su alcune scelte linguistiche, non so se imputabili alla traduzione o all’originale (“Strega schifosa.” rivolto alla sciamana-psichiatra, pag. 293; “Ho voluto bene alla mia Lazik come si vuole bene a un bambino disabile” -???-, pag. 337), ma nel complesso è stata una lettura incredibile.
Un grande viaggio anche per il lettore, che ha la possibilità di scoprire un lato sconosciuto della Russia… senza assaggiare il gelo siberiano!
Content Warnings
Graphic: Car accident, Alcoholism, Suicide, Hate crime, and Homophobia
Moderate: Abandonment, Blood, Death, Drug abuse, Gun violence, Violence, and Schizophrenia/Psychosis
Minor: Police brutality and Murder
juannaranjo's review against another edition
3.0
Este interesante libro está a medio camino entre un libro de viajes y un artículo antropológico. En él acompañamos a un polaco que cuenta la historia real de cómo cumple su sueño: recorrer el continente asiático desde Moscú a Vladivostok, surcando Siberia en coche, y analizando la sociedad rusa en comparación a unos textos futuristas rusos de 1950 en los que se describía cómo de utópica sería la URSS cincuenta años después, en el siglo XXI.
Tiene pasajes interesantísimos (casa historia de los autoestopistas que coge) pero también tiene partes tan meramente descriptivas de una realidad (el extremismo religioso, la pobreza, la enfermedad) que se hacen farragosos. Aún así es un documento maravilloso para saber más sobre la realidad del fascinante gigante ruso.
Tiene pasajes interesantísimos (casa historia de los autoestopistas que coge) pero también tiene partes tan meramente descriptivas de una realidad (el extremismo religioso, la pobreza, la enfermedad) que se hacen farragosos. Aún así es un documento maravilloso para saber más sobre la realidad del fascinante gigante ruso.
ja60c's review against another edition
3.0
Es un recorrido impresionante a través de lugares, personas e historias que rompen con tópicos (o los refuerzan en algunos casos) y muestran una cara de Rusia de la que poco se profundiza.
Quizá en varios momentos, Jacek se deja ver con muchos prejuicios y hasta con actitudes moralistas (¡qué va! me resultó pesadísimo), pero el involucramiento que tiene con vidas periféricas y marginadas produce un acercamiento genuino, casi incómodo a los relatos más estigmatizados que conviven en este país.
Quizá en varios momentos, Jacek se deja ver con muchos prejuicios y hasta con actitudes moralistas (¡qué va! me resultó pesadísimo), pero el involucramiento que tiene con vidas periféricas y marginadas produce un acercamiento genuino, casi incómodo a los relatos más estigmatizados que conviven en este país.
dreesreads's review against another edition
3.0
This book is supposed to be the travelogue of Hugo-Bader, a Polish journalist who decides, for his 50th birthday, to drive from Moscow to Vladivostok. In winter.
And while there is definitely some of the travel in here--distances, times, gas, breakdowns--mostly this book is about the people he meets in a few particular people. We meet the native Evenk; the people living near Semipalitinsk, Kazahkstan, who were exposed to nuclear testing in the 1950s/60s; Kalishnikov who designed the gun named for him; Miss HIV and others dealing with the disease; former residents of state farms; Shamans; alcoholics and drug users; prostitutes; and the residents of a religious sect who strile him as very happy. Hugo-Bader very much focuses on the bad in Siberia--drugs, alcohol, poverty, AIDS. He does discuss how the Native people struggle with alcohol and meets with a Native doctor who discusses metabolisms, loss of culture and language, poverty. But this book is called "White Fever"--which is apparently how Russians refer to delirium tremens (severe alcohol withdrawal). I thought it was referring to Siberia in winter. It feels a little flippant and disrespectful, because that is certainly not all the book is about.
But while he largely focuses on those struggling to get by in the new Russia, or those who have "reverted" to older ways of living (comune, shamansim) he largely glosses over the clever mechanics who keep his car running without the proper parts, the doctors and nurses, the teachers, the motel owners and cooks. Presumably there are lots of people living their lives, raising their families, going about their days, who are largely boring regular people. It's hard to see if they really exist with this book.
And while there is definitely some of the travel in here--distances, times, gas, breakdowns--mostly this book is about the people he meets in a few particular people. We meet the native Evenk; the people living near Semipalitinsk, Kazahkstan, who were exposed to nuclear testing in the 1950s/60s; Kalishnikov who designed the gun named for him; Miss HIV and others dealing with the disease; former residents of state farms; Shamans; alcoholics and drug users; prostitutes; and the residents of a religious sect who strile him as very happy. Hugo-Bader very much focuses on the bad in Siberia--drugs, alcohol, poverty, AIDS. He does discuss how the Native people struggle with alcohol and meets with a Native doctor who discusses metabolisms, loss of culture and language, poverty. But this book is called "White Fever"--which is apparently how Russians refer to delirium tremens (severe alcohol withdrawal). I thought it was referring to Siberia in winter. It feels a little flippant and disrespectful, because that is certainly not all the book is about.
But while he largely focuses on those struggling to get by in the new Russia, or those who have "reverted" to older ways of living (comune, shamansim) he largely glosses over the clever mechanics who keep his car running without the proper parts, the doctors and nurses, the teachers, the motel owners and cooks. Presumably there are lots of people living their lives, raising their families, going about their days, who are largely boring regular people. It's hard to see if they really exist with this book.
halfmanhalfbook's review against another edition
4.0
An odd sort of travel book really. Details of the traveling we only in the last chapter of the book. What this book really is about is the people of Russia and Siberia.
He writes about the places and people that he meets, and highlights the just how desperate and poor the people are in the post Soviet era. I didn't realise just how big a problem they have with Aids now, let alone what is going to happen in the future.
He writes about the places and people that he meets, and highlights the just how desperate and poor the people are in the post Soviet era. I didn't realise just how big a problem they have with Aids now, let alone what is going to happen in the future.
michaelnlibrarian's review
4.0
I found this in the travel (travelogue) section of a local Barnes & Noble. I was immediately attracted by the idea of someone writing about a cross-Siberia drive in a Russian jeep.
For an American reader of travel books, there are several things to understand about this particular travelogue. For one thing, the author is a Polish journalist (who is my age - he gave himself this trip for his 50th birthday, five years ago) and it was written in Polish originally for a Polish audience. It does not appear to have been adapted for an English-speaking audience, just translated. Depending on how much you know about Russian already, this may be good or it may be bad - the author is pretty clearly assuming the reader knows quite a bit about Russia already so a lot of the kind of "this is Russia today" context that is provided in travel books typically for American audiences at least is missing.
What one eventually realizes is that he isn't much interested in Russians but in the minority peoples of Siberia, from the Evenks to the Tuvans. The "White Death" of the title is a reference to the state that these aboriginal people end up in when they drink. Like many Poles, he doesn't exactly have an overall positive view of Russians (as opposed to the many other nationalities in the Russian Federation). Towards the end, having interacted with Russians mostly closely in connection with his cranky Russian jeep, he writes, "That's what upsets me most about the Russians - their reluctance to do anything in advance, except what's absolutely necessary, their languid way of waiting for disaster to happen before getting on with anything." One can understand this fairly broadly, not just in reference to mechanical devices.
Also, contrary to my expectation, only part of this book is a traditional chronological travel narrative - most of it are chapters devoted to a particular topics, such as the closed city Arzamas-16, or a visit with the Vissarionite sect (which was just shown in photographs on the New Yorker site), and several chapters about the native peoples that Jacek describes as dying out. The realization that this was not, in fact, a travel narrative caused me to put this down for several days, but I finally took it back up and finished it.
One blurb on the back says, "a witty, inspiring account of an odyssey into the frozen heart of a dying continent, sparkling with vignettes of human endurance. That is a pretty positive spin on what is, overall, a very depressing string of stories for the most part. Most of the so-called "vignettes of human endurance" don't sound like things are going to work out well in the long run - or in most cases, even the short run. The lives of most of the people he meets, who are mostly just regular folks and not those in positions of power or authority, sound awful.
For an American reader of travel books, there are several things to understand about this particular travelogue. For one thing, the author is a Polish journalist (who is my age - he gave himself this trip for his 50th birthday, five years ago) and it was written in Polish originally for a Polish audience. It does not appear to have been adapted for an English-speaking audience, just translated. Depending on how much you know about Russian already, this may be good or it may be bad - the author is pretty clearly assuming the reader knows quite a bit about Russia already so a lot of the kind of "this is Russia today" context that is provided in travel books typically for American audiences at least is missing.
What one eventually realizes is that he isn't much interested in Russians but in the minority peoples of Siberia, from the Evenks to the Tuvans. The "White Death" of the title is a reference to the state that these aboriginal people end up in when they drink. Like many Poles, he doesn't exactly have an overall positive view of Russians (as opposed to the many other nationalities in the Russian Federation). Towards the end, having interacted with Russians mostly closely in connection with his cranky Russian jeep, he writes, "That's what upsets me most about the Russians - their reluctance to do anything in advance, except what's absolutely necessary, their languid way of waiting for disaster to happen before getting on with anything." One can understand this fairly broadly, not just in reference to mechanical devices.
Also, contrary to my expectation, only part of this book is a traditional chronological travel narrative - most of it are chapters devoted to a particular topics, such as the closed city Arzamas-16, or a visit with the Vissarionite sect (which was just shown in photographs on the New Yorker site), and several chapters about the native peoples that Jacek describes as dying out. The realization that this was not, in fact, a travel narrative caused me to put this down for several days, but I finally took it back up and finished it.
One blurb on the back says, "a witty, inspiring account of an odyssey into the frozen heart of a dying continent, sparkling with vignettes of human endurance. That is a pretty positive spin on what is, overall, a very depressing string of stories for the most part. Most of the so-called "vignettes of human endurance" don't sound like things are going to work out well in the long run - or in most cases, even the short run. The lives of most of the people he meets, who are mostly just regular folks and not those in positions of power or authority, sound awful.
rafalreadersinitiative's review against another edition
2.0
Mam spory problem z tą książką. Z jednej strony doceniam zaangażowanie autora, który włożył sporo serca, eksplorując tak odległe, zwłaszcza kulturowo, regiony. Widać tu pasję i poświęcenie. A jednak styl pisarski jawi mi się, jako nieco nieudolny, żeby nie powiedzieć siermiężny. Autor pisze o rzeczach niezwykle ciekawych, jednakowoż robi to w sposób, paradoksalnie, mało wciągający, nieco chaotyczny a miejscami wręcz nieinteresujący. Nie mogłem oprzeć się wrażeniu, że najlepiej wypadają w książce te fragmenty, w których pisarz oddaje głos bohaterom swoich reportaży i felietonów. Wiąże się z tym jedna jeszcze rzecz, która mnie szczególnie do osoby Pana Jacka zraziła - dystans z jakim traktuje spotykanych przez siebie ludzi, z których większość przeżyła, tudzież przeżywa niewyobrażalne wręcz tragedie. Za dużo tu ironii. Ironii, podszytej wyczuwalną niechęcią, czy wręcz kpiną.
Tematy, jak wspomniałem wcześniej, są nad wyraz interesujące a obraz Rosji, jaki dotychczas nosiłem w swojej wyobraźni zyskał nowych wymiarów. Wymiarów, o których istnieniu nie wiedziałem, i szczerze mówiąc, wolałbym nie wiedzieć.
Dlatego z pewną radością witałem te nieliczne reportaże, w których autor porzucał drylowanie ludzkich tragedii i zapuszczał się w klimaty surwiwalowe, a szczególną przyjemność (co było rzadkim uczuciem w trakcie czytania "Białej gorączki) sprawił mi reportaż ze "spływu" Bajkałem.
Podsumowując, książka niejednokrotnie wzrusza, częstokroć szokuje, jednak po pewnym czasie taplanie się w morzu ludzkich nieszczęść robi się nie tylko paskudnie przygnębiające, ale wręcz odpychające. Brakuje tu wspomnianych w opisie "kontrastów", przeciwwagi w postaci "jasnych stron" życia mieszkańców opisywanych w książce terenów.
No i ten "suchy" styl. Może i tak powinien wyglądać reportaż, ale walorów estetycznych, niestety, tutaj raczej niedostatek.
Tematy, jak wspomniałem wcześniej, są nad wyraz interesujące a obraz Rosji, jaki dotychczas nosiłem w swojej wyobraźni zyskał nowych wymiarów. Wymiarów, o których istnieniu nie wiedziałem, i szczerze mówiąc, wolałbym nie wiedzieć.
Dlatego z pewną radością witałem te nieliczne reportaże, w których autor porzucał drylowanie ludzkich tragedii i zapuszczał się w klimaty surwiwalowe, a szczególną przyjemność (co było rzadkim uczuciem w trakcie czytania "Białej gorączki) sprawił mi reportaż ze "spływu" Bajkałem.
Podsumowując, książka niejednokrotnie wzrusza, częstokroć szokuje, jednak po pewnym czasie taplanie się w morzu ludzkich nieszczęść robi się nie tylko paskudnie przygnębiające, ale wręcz odpychające. Brakuje tu wspomnianych w opisie "kontrastów", przeciwwagi w postaci "jasnych stron" życia mieszkańców opisywanych w książce terenów.
No i ten "suchy" styl. Może i tak powinien wyglądać reportaż, ale walorów estetycznych, niestety, tutaj raczej niedostatek.